Proč zrovna 12. května?
Skrze tento den si připomínáme narození Florence Nightingale, anglické ošetřovatelky a zakladatelky povolání zdravotní sestry.
Florence Nightingale (12.5. 1820-13.8. 1910) byla anglická ošetřovatelka a jedna z nejvýznamnějších osobností viktoriánské doby. Je považována za zakladatelku a průkopnici povolání všeobecné (zdravotní) sestry a moderního ošetřovatelství. Do povědomí se zapsala především jako "Lady of the Lamp" neboli "Dáma s lampou", kterou si vysloužila za svoji obětavou ošetřovatelskou práci při Krymské válce, kde pracovala v armádní nemocnici v Scutari. Výzamně se zasloužila o modernizaci ošetřovatelské praxe a zavedla standardy péče a hygieny, které mimo jiné pomohly rapidně snížit úmrtnost vojáků v již zmíněné Krymské válce. Kromě ošetřovatelské praxe také vydala mnoho publikací, v nichž se věnovala sociálním problémům, záležitostem ovlivňujícím zdraví a mnohému dalšímu. Za svoji činnost obdržela od královny Viktorie Královský Červený kříž a jako první britská žena Řád za zásluhy pro britské impérium.
Vážení kolegové (a myslím tím všechny),
každý den vstáváme a jdeme do práce, zde pracujeme a tvoříme komunitu. Naše práce je (nebo by měla být) posláním, právě proto, že jsme zde pro druhé, dali jsme se do služby druhým lidem (a je jedno, zda jsme sestra nebo sociál či pracujeme v provozu). Všichni tvoříme Domov, není zde povolání větší či menší, jak zpíval Werich: "...ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc...".
Je důležité Vám všem poděkovat, velmi si vážím práce, kterou děláte, vážím si komunity, do které jsem vstoupil, těším se na vzájemnou spolupráci. Děkuji nejen za Vaši odbornost, ale především lidství, srdce, empatii, naslouchání...Nezměníme svět, ale to, co děláme v našem Domově, to není málo, je potřeba si to každý den uvědomovat.
A krom poděkování bych chtěl i popřát, abychom každý z nás byli tím světlem, lampou, která svítí a rozhání temnotu, abychom byli pro sebe navzájem oporou a komunitou, která je připravena nabídnout sami sebe pro službu druhým. Abychom dokázali po pádu vstát, abychom dokázali hledat, co nás spojuje a nikoliv rozděluje, abychom nezapomněli na pokoru, abychom neztráceli naději a důvěru. A v neposlední řadě - hodně zdraví, štěstí a hojnost Božích milostí.
Děkuji za každého z Vás, děkuji za přijetí a spolupráci...Kamil Kupka
Pane, podporuj naše pochybnosti, protože Pochybnost je způsob modlitby. Ona přispívá k našemu růstu tím, že nás nutí pohlížet beze strachu na mnohé odpovědi na jednu a tutéž otázku. A aby to bylo možné, Pane podporuj naše rozhodnutí, protože Rozhodnutí je způsob modlitby. Dej nám odvahu, abychom si po pochybnostech dokázali vybrat jednu nebo druhou cestu. Ať je naše ANO vždy ANO a naše NE vždy NE. A jakmile si tu cestu zvolíme, nechť se nikdy nedíváme zpátky ani nedopustíme, aby nám duši nahlodávaly výčitky. A aby to bylo možné, Pane podporuj naše činy, protože Čin je způsob modlitby. Učiň, aby chléb náš vezdejší byl plodem toho nejlepšího, co v sobě chováme. Nechť se můžeme skrze práci a Čin aspoň trochu podělit o lásku, jíž se nám dostává. A aby to bylo možné, Pane, podporuj naše sny, protože Sen je způsob modlitby. Učiň, abychom si dokázali nezávisle na svém věku a okolnostech udržet v srdci posvátný plamen naděje a vytrvalosti. A aby to bylo možné, Pane, dávej nám vždy nadšení, protože Nadšení je způsob modlitby. To ono nás pojí s Nebem a Zemí, s dospělými i s dětmi a říká nám, že touha je důležitá a zaslouží si naše úsilí. To ono nám tvrdí, že vše je možné, jakmile se cele věnujeme tomu, co chceme dělat. A aby to bylo možné, Pane, podporuj nás, protože Život je jediný způsob, jímž můžeme projevi Tvůj zázrak. Nechť půda dál, proměňuje sémě v obilí, nechť my dál přeměňujeme obilí v chléb. A to je možné jen tehdy, budeme-li mít Lásku - proto nás nikdy nenechej o samotě. Dopřávej nám svou společnost, i společnost mužů a žen, kteří pochybují, jednají, sní, nadchnout se a žijí, jako by každý den byl cele věnován Tvé slávě. Amen.
(Paulo Coelho, Jako řeka, jež plyne, str. 147-148).
Skrze tento den si připomínáme narození Florence Nightingale, anglické ošetřovatelky a zakladatelky povolání zdravotní sestry.
Florence Nightingale (12.5. 1820-13.8. 1910) byla anglická ošetřovatelka a jedna z nejvýznamnějších osobností viktoriánské doby. Je považována za zakladatelku a průkopnici povolání všeobecné (zdravotní) sestry a moderního ošetřovatelství. Do povědomí se zapsala především jako "Lady of the Lamp" neboli "Dáma s lampou", kterou si vysloužila za svoji obětavou ošetřovatelskou práci při Krymské válce, kde pracovala v armádní nemocnici v Scutari. Výzamně se zasloužila o modernizaci ošetřovatelské praxe a zavedla standardy péče a hygieny, které mimo jiné pomohly rapidně snížit úmrtnost vojáků v již zmíněné Krymské válce. Kromě ošetřovatelské praxe také vydala mnoho publikací, v nichž se věnovala sociálním problémům, záležitostem ovlivňujícím zdraví a mnohému dalšímu. Za svoji činnost obdržela od královny Viktorie Královský Červený kříž a jako první britská žena Řád za zásluhy pro britské impérium.
Vážení kolegové (a myslím tím všechny),
každý den vstáváme a jdeme do práce, zde pracujeme a tvoříme komunitu. Naše práce je (nebo by měla být) posláním, právě proto, že jsme zde pro druhé, dali jsme se do služby druhým lidem (a je jedno, zda jsme sestra nebo sociál či pracujeme v provozu). Všichni tvoříme Domov, není zde povolání větší či menší, jak zpíval Werich: "...ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc...".
Je důležité Vám všem poděkovat, velmi si vážím práce, kterou děláte, vážím si komunity, do které jsem vstoupil, těším se na vzájemnou spolupráci. Děkuji nejen za Vaši odbornost, ale především lidství, srdce, empatii, naslouchání...Nezměníme svět, ale to, co děláme v našem Domově, to není málo, je potřeba si to každý den uvědomovat.
A krom poděkování bych chtěl i popřát, abychom každý z nás byli tím světlem, lampou, která svítí a rozhání temnotu, abychom byli pro sebe navzájem oporou a komunitou, která je připravena nabídnout sami sebe pro službu druhým. Abychom dokázali po pádu vstát, abychom dokázali hledat, co nás spojuje a nikoliv rozděluje, abychom nezapomněli na pokoru, abychom neztráceli naději a důvěru. A v neposlední řadě - hodně zdraví, štěstí a hojnost Božích milostí.
Děkuji za každého z Vás, děkuji za přijetí a spolupráci...Kamil Kupka
Pane, podporuj naše pochybnosti, protože Pochybnost je způsob modlitby. Ona přispívá k našemu růstu tím, že nás nutí pohlížet beze strachu na mnohé odpovědi na jednu a tutéž otázku. A aby to bylo možné, Pane podporuj naše rozhodnutí, protože Rozhodnutí je způsob modlitby. Dej nám odvahu, abychom si po pochybnostech dokázali vybrat jednu nebo druhou cestu. Ať je naše ANO vždy ANO a naše NE vždy NE. A jakmile si tu cestu zvolíme, nechť se nikdy nedíváme zpátky ani nedopustíme, aby nám duši nahlodávaly výčitky. A aby to bylo možné, Pane podporuj naše činy, protože Čin je způsob modlitby. Učiň, aby chléb náš vezdejší byl plodem toho nejlepšího, co v sobě chováme. Nechť se můžeme skrze práci a Čin aspoň trochu podělit o lásku, jíž se nám dostává. A aby to bylo možné, Pane, podporuj naše sny, protože Sen je způsob modlitby. Učiň, abychom si dokázali nezávisle na svém věku a okolnostech udržet v srdci posvátný plamen naděje a vytrvalosti. A aby to bylo možné, Pane, dávej nám vždy nadšení, protože Nadšení je způsob modlitby. To ono nás pojí s Nebem a Zemí, s dospělými i s dětmi a říká nám, že touha je důležitá a zaslouží si naše úsilí. To ono nám tvrdí, že vše je možné, jakmile se cele věnujeme tomu, co chceme dělat. A aby to bylo možné, Pane, podporuj nás, protože Život je jediný způsob, jímž můžeme projevi Tvůj zázrak. Nechť půda dál, proměňuje sémě v obilí, nechť my dál přeměňujeme obilí v chléb. A to je možné jen tehdy, budeme-li mít Lásku - proto nás nikdy nenechej o samotě. Dopřávej nám svou společnost, i společnost mužů a žen, kteří pochybují, jednají, sní, nadchnout se a žijí, jako by každý den byl cele věnován Tvé slávě. Amen.
(Paulo Coelho, Jako řeka, jež plyne, str. 147-148).