Na místě dnešního domova kdysi stál zastaralý mlýn, který přikoupila v r. 1844 k sousednímu zámku jeho tehdejší majitelka hraběnka Eufémie Rénardová. Během roku 1847 nechala na tomto místě postavit zděný jednopatrový dům, první tohoto druhu na vsi. Místní lidé dali budově přiléhavý název „zámeček“. Budova sloužila správě držitelů kravařského panství až do roku 1920, kdy ji odkoupil Československý stát.
Na podzim r. 1921 zde byla otevřena „Zimní dvouletá hospodářská škola“. Přízemí „zámečku“ sloužilo k ubytování zájemců – většinou zemědělských odborníků. Bydlel zde také mladý učitelský manželský pár, kterému se dne 4. června 1926 narodil syn, budoucí vynikající sólista opery, národní umělec a pozdější ředitel Národního divadla v Praze Ivo Źídek.
Po II. světové válce byla budova využita k nájemnímu bydlení. V roce 1976 dům rekonstruoval tehdejší Národní výbor v Kravařích na „Dům sdružené péče“, který se později stal Domovem důchodců ve správě Okresního úřadu Opava.
K 1. 1. 1997 převzalo Město Kravaře zřizovatelská práva k Domovu důchodců. V květnu 2003 byla Městem Kravaře za přispění MPSV ČR zahájena nástavba a komplexní, rozsáhlá rekonstrukce do dnešní podoby. Slavnostní znovu otevření se konalo dne 2. 12. 2004.
S novým zákonem o sociálních službách je zde na základě rozhodnutí o registraci poskytována sociální služba domov pro seniory s kapacitou pro 47 klientů a domov přijal název Domov pro seniory sv. Hedviky – Kravaře.
Historické údaje do r. 1997 poskytl pan Herbert Stoklasa z Kravař.
Dovětek
Sv. Hedvika, jako patronka Slezska, je v našem názvu jednak symbolem sjednocujícím a uklidňujícím složité osudy lidí v ne tolik dávné historii míst, kde žijeme, ale především je pro nás vzorem člověka, který přes nelehký osobní osud, věnoval svůj život službě potřebným.
Přejeme si, aby služby, které poskytujeme v našem domově, znamenaly dobrou kvalitu postavenou nejen na kvalitním zázemí, ale především na důstojných vztazích a přístupu nás všech, kteří se na poskytování služby podílíme.